Troufám si říct, že snad každý má doma alespoň jednu
deskovou hru. Ve většině případů se bude jednat buď o party hru typu Activity
nebo Český film, případně pak o staré známé klasiky jako je Člověče, nezlob se,
nebo Sázky a dostihy.
Ne jinak tomu bylo u nás. „Co budem dělat na Silvestra?“
nebo „Budem s sebou brát na dovolenou nějakou hru?“. Nejčastěji to končilo
Activitami, které jsou za nás super. Teda, hlavně mluvené slovo, na zbytek jsem poleno
a většinou to musí zachraňovat manželka :) To ale bylo tak nějak všechno. Tím končil náš společenský deskoherní život. Amen!
Se základním balíčkem her jsme dokázali žít poměrně dlouho,
než dcera dostala k narozeninám novou hru – Spící královny. Trochu skepticky jsem očekával barevnou verzi klasického Prší, ale nemohl jsem se mýlit více. Zábavná karetní hra, trochu na přemýšlení, trochu na počítání, ale hlavně hra, která baví i nás dospěláky. Dcerka si jí také hned oblíbila a
hráli jsme jí tak často, až jsme se zamýšleli, jestli nepořídit něco dalšího,
čím bychom hraní doplňovali. Domů jsme si přinesli Diamoniac (Čarodějky). Ty už
pro mě osobně nebyly takovou výhrou, ale o tom jindy.
Náhoda tomu chtěla, že se manželka dostala do facebookové
skupiny Deskovky pro tři bratry (vřele doporučuji, Ale pozor! Vstup na vlastní nebezpečí). Po pár dnech jsem se přidal i já a pak teprve
přišlo rozčarování. Tolik úžasných karetních a deskových her, o kterých se ve
skupině mluvilo, že jsme ihned rozepsali wishlist, co vše domů potřebujeme. A
nezaměřovali jsme se jen na hry pro děti, ale i pro nás, dospělé jedince.
Nutno dodat, že jsme s deskovkami začali v ideální
čas, jelikož hned brzy na to jsem měl svátek a o měsíc později narozeniny. K svátku
jsem si vyprosil Karak - o RPG jsem se vždycky zajímal a
fantasy je mým nejoblíbenějším čtivem. Dostavila se nepředstavitelná radost a nadšení z toho, že i deskovka může být zábavná a tematicky atraktivní. Vždyť dostat draka, i když protihráč už má dvě sekery, je prostě epic!
Při pravidelném brouzdání ve skupině
jsem ale zjistil, že Karak je spíše rozjezd pro děti a že deskoherní svět nabízí
komplexnější a zajímavější hry. A tak hned na narozeniny jsem už rozbaloval
Pána prstenů – Putování po Středozemi a k tomu ještě Zombicide – Černý mor.
WAU, dokonalost!
Šílenství u nás propuklo naplno. Manželka tematicky míří jinam než já a tak se dokonale doplňujeme jak v tom manželském životě, tak i v tom deskoherním (To o manželství jsem musel naspat, třeba si pak budu moc koupit další hru, znáte to). Sbírku jsme doplnili například o Dům snů, Tokaido, nebo Patchwork.
A jelikož měsíc po mých
narozeninách jsou Vánoce, prim u nás pod stromkem hrál karton. A kde na to všechno bereme čas? O tom třeba zas jindy...
Komentáře
Okomentovat